400 let od narození prvního královéhradeckého biskupa.
Před 400 lety se 19. září v Rajhradě na Moravě narodil Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka jako syn Václava Sobka, klášterního purkrabího a matky Salomeny. Roku 1628 přišel do broumovského kláštera a začal studovat na gymnasiu. Poté pokračoval ve studiích teologii v Olomouci a v r. 1638 vstoupil v Broumově do benediktinského řádu. Po vysvěcení působil jako kazatel v Broumově a nedaleké Polici nad Metují. Poté byl zvolen provizorem a později převorem broumovského kláštera.
Ve čtyřicátých letech se sblížil s bratry Bílkovými z Chrudimi, kteří byli podle císařského privilegia z 6. 11. 1620 povýšeni do šlechtického stavu s predikátem „z Bilenberka“. Ti jej přijali ke svému erbu a titulu. Opět se stal převorem broumovského kláštera, poté opatem kláštera u sv. Mikuláše v Praze a v r. 1651 spravoval i klášter u sv. Jana pod Skalou. Díky svým organizačním schopnostem na poli církevním i politickém, ho císař roku 1655 jmenoval svým tajným radou. Navíc jej stavové jmenovali nejvyšším správcem berním a od roku 1657 byl členem komise pro restauraci zničených klášterů a far i členem komise pro stanovení zemských hranic.
Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka si počínal od chvíle svého jmenování do čela budoucího biskupství jako skutečný biskup, třebaže ještě nebyl jmenován od papeže. Ujal se zejména chrasteckého panství, z jehož důchodů mínil vystavět biskupskou rezidenci v Hradci Králové. Situace ve městě mu však nebyla – po učinění některých sporných rozhodnutí – příliš nakloněna a např. problémy ohledně výstavby biskupské rezidence se potáhly několik desetiletí.
Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka byl potvrzen od papeže Alexandra VII. až 10.listopadu 1664, kdy byla vydána bula Super universas jako zakládací listina královéhradeckého biskupství. Tímto okamžikem se také hradecký kraj oddělil od pražské arcidiecéze a stal se samostatnou diecézí, Hradec Králové se povyšuje na biskupské sídlo a farní kostel Svatého Ducha na chrám katedrální, přičemž se při něm zřídila kapitula o šesti kanovnících.
Na tomto základě byl Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka vysvěcen na biskupa 15. března 1665 v metropolitním chrámě sv. Víta v Praze kardinálem arcibiskupem Arnoštem Harrachem. Diecéze královéhradecká byla rozdělena na devět vikariátů a k faktickému oddělení od pražské arcidiecéze došlo až ke 4. květnu 1665.
Ke slavnostní instalaci biskupa došlo v Hradci Králové 29. července 1665 za přítomnosti krajských hejtmanů, hraběte Pavla Morzina a Karla Stařímského. Následujícího dne zřídil biskup svoji konsistoř a do jejího čela jmenoval Václava Bílka z Bilenberka. Biskup Matouš však sídlil v chrasteckém zámku, neboť v Hradci neměl stálé reprezentativní sídlo. Lze říci, že počátky královéhradeckého biskupství nebyly nijak lehké, protože neujasněné právní poměry byly trvalým zdrojem rozporů mezi biskupstvím a městem. Svým razantním přístupem k tomu někdy - namísto trpělivého vyjednávání a respektování všech právním norem – přispíval i sám biskup Matouš.
Když zemřel pražský arcibiskup Arnošt Harrach na podzim roku 1667 a vzápětí i jeho nástupce hrabě Libštejnský v květnu 1668, jmenoval císař Leopold I. 10. června 1668 Matouše Ferdinanda Sobka z Bilenberka novým arcibiskupem pražským. Ten v úřadě strávil zbytek života – zemřel 29. dubna 1675 a byl pohřben v broumovském klášteře.