Přijďte ve středu 15. února v 17 hodin do sálu humpoleckého muzea na Dolním náměstí na besedu ke 105. výročí narození želivského opata.
Osobnost želivského opata Bohumila Víta Tajovského, který dalece přesahuje význam tamějšího regionu, si připomenou humpolečtí lidovci ve spolupráci s želivskou kanonií premonstrátů a místní Českou křesťanskou akademií. Ve středu 15. února v 17 hodin v sále humpoleckého muzea na Dolním náměstí pořádají besedu k 105. výročí jeho narození.
Želivský opat Jaroslav Jáchym Šimek při této příležitosti pozval redaktory Katolického týdeníku Aleše Palána a Jana Paulase, rodáky z Vysočiny a zároveň autory knihy o opatu Tajovském Člověk musí hořeti. „Vít Tajovský byl tak trochu součástí mé rodiny. Během svého působení v Humpolci se stýkal s mým dědou. Můj táta za ním jezdíval do Želiva na exercicie. V naší rodině jsme uchovávali monstranci, kterou v tamním klášteře přeměněném v lágr vyrobili z plechovek internovaní kněží. Vít Tajovský byl monument, který zkrátka nešlo obejít,“ říká k osobě Tajovského Aleš Palán.
Na úspěšný knižní rozhovor oba publicisté posléze navázali sborníkem Bohumil Vít Tajovský ve vzpomínkách a dokumentech. „Chtěli jsme Víta Tajovského představit z jiného úhlu pohledu, i očima mediálně méně známých lidí, kteří ho denně potkávali a poznali ho jako obyčejného člověka,“ dodává i Jan Paulas.
Bohumil Vít Tajovský se narodil 3. března 1912 v Klanečné u Havlíčkova Brodu. Ve 22 letech vstoupil k premonstrátům a o tři roky později byl vysvěcen na kněze. V lednu 1948 se stal opatem želivského kláštera a už 24. února 1948 byl akčním výborem v Humpolci označen za „nepřítele lidu“. V monstrprocesu, kdy Státní bezpečnost do želivského kláštera nastrčila zbraně, byl odsouzen k 20 letům vězení. Po 11,5 letech byl propuštěn, ovšem nadále byl sledován StB a mohl pracovat jen jako topič, lesní dělník a archivář. Teprve v roce 1993 se s komunitou řeholníků mohl vrátit do želivského kláštera, který v době komunismu sloužil jako internační tábor pro duchovní a pak i jako protialkoholická léčebna. Ve svém domovském klášteře, obklopen spolubratry, roku 1999 zemřel.