V letošním postu ve Svatém roce milosrdenství mají věřící obzvláště intenzivně zakoušet a slavit Boží milosrdenství, píše v postním poselství. papež.
Podle Františka je v letošní postní době prvořadé naslouchat Božímu slovu v modlitbě. Vzorem je přitom Maria. Ona ukazuje, že mezi přijetím Božího slova a milosrdenstvím je úzký vztah. "V prorocké tradici je totiž milosrdenství už i etymologicky úzce spjato s mateřským lůnem (rahamim) a také s velkorysou, věrnou a soucitnou dobrotou (hesed), jež se uplatňuje v manželských a rodičovských vztazích," píše papež.
Boží milosrdenství se projevovalo v celých dějinách Boha a jeho vyvoleného národa ve Starém zákoně, avšak často jen jednostranně: Bůh byl připravený zahrnovat svůj lid něhou, lidé však byli nevěrní. "Stojíme zde tváří v tvář skutečnému dramatu lásky, v němž Bůh hraje roli zrazeného otce a manžela, zatímco Izrael je nevěrným dítětem nebo manželkou."
"Drama lásky" vrcholí v příchodu Ježíše Krista, jenž je "Snoubencem, který činí vše pro to, aby si získal lásku Snoubenky; poutá ho k ní jeho bezpodmínečná láska, jež se zviditelní tím, že se s ní navěky zasnoubí. (…) V Ježíši ukřižovaném jde Bůh až tak daleko, že chce dostihnout hříšníka na místě jeho nejkrajnější vzdálenosti, právě tam, kde se ztratil a odloučil od něho. Dělá to v naději, že tak konečně obměkčí zatvrzelé srdce své Snoubenky."
Zakusí-li člověk milosrdnou Boží lásku, stává se i on sám milosrdným. Papež František vyzývá k praktikování skutků milosrdenství, "podle kterých budeme souzeni". Těmito skutky se totiž probouzí svědomí člověka, často ukolébané tváří v tvář současné chudobě. "V chudém člověku se Kristovo tělo stává znovu viditelným coby tělo, které je zmučené, bolavé, zbité, podvyživené a na útěku..., abychom jej rozpoznali, dotýkali se jej a poskytovali mu péči. Nevídané a pohoršující tajemství utrpení nevinného Beránka, pokračující v dějinách: hořící keř nezištné lásky, před nímž si jako Mojžíš můžeme jen zout opánky," píše František.
Nejubožejším chudákem se podle Františka jeví ten, kdo sám sebe za takového nepovažuje. Své bohatství či moc nepoužívá ke službě Bohu a druhým, nýbrž k potlačování vlastního vědomí, že je ubohým. Právě v kontaktu s chudými si však tito lidé mohou uvědomit, že jsou bez vlastní zásluhy milováni Ukřižovaným. "Existuje však trvalé nebezpečí, že kvůli stále neprodyšnější uzavřenosti před Kristem, který v chudém i nadále tluče na dveře a na srdce, skončí ti pyšní, bohatí a mocní tak, že se sami odsoudí k pádu do oné věčné propasti, jíž je peklo," píše František. "Nepropásněme tuto postní dobu jako čas příhodný pro obrácení!" končí papež své poselství.
Podle tradičního rozdělení jsou skutky milosrdenství tělesné a duchovní. K těm prvním patří sytit hladové, napojit žíznící, obléci nahé, dát nocleh pocestným, navštěvovat nemocné, navštěvovat vězněné a pohřbívat mrtvé. K duchovním skutkům patří: poučovat neznalé, poradit nerozhodným, utěšovat zarmoucené, napomínat hříšníky, odpouštět urážky, snášet trpělivě obtížné osoby, modlit se k Bohu za živé i zemřelé. (zdroj: cirkev.cz)