Ve středu 10. 11. bylo pro Salaš velkou ctí přivítat významnou osobnost (nejen) mezináboženského dialogu – profesora Tomáše Halíka.
Byť se toto setkání uskutečnilo již poněkolikáté, bylo znovu nesmírně inspirativním a hlubokým. Tentokráte se neslo v duchu prezentace nové knihy Tomáše Halíka Divadlo pro anděly. V knize autor navazuje na své předchozí tituly a dále rozvíjí svou filozofii dialogu víry a nevíry. Odmítá představu dvou striktně rozdělených táborů věřících a nevěřících. Tuší otázku v KAŽDÉM lidském srdci. Velkou inspirací pro napsání této knihy mu byla myšlenka současného papeže Benedikta XVI., aby i ti, kteří nemohou přijmout víru v Boha, se přesto snažili žít „jako by Bůh byl“. Ono pascalovské „Bůh jako hypotéza“. Tomáš Halík v knize nově překládá prolog k evangeliu sv. Jana „na počátku bylo slovo“ jako „na počátku bylo oslovení“. Víru tedy nevnímá jako ctnost, ale jako lidskou odpověď na boží oslovení, jako odvahu vstoupit do prostoru neznáma, důvěřovat navzdory pochybnostem, božímu mlčení, navzdory existenci tragických stránek života. Vidí víru jako svobodný akt, nabídku, která obsahuje i možnost odmítnout. V knize si pokládá otázku, zda není chrámová podoba křesťanství zbořena stejně jako Zeď nářků v Jeruzalémě. Zamýšlí se nad tím, zda již nepřišel čas otevřít chrámové nádvoří křesťanství pro pohany, překročit hranice sebe sama, jako i Bůh překročil hranice chrámu. V rámci mezináboženského dialogu upozorňuje na to, že všichni jsme zatím společenství poutníku na cestě pravdy. Pravdu tudíž vidíme pouze částečně, neúplnou. Nejsme jejími vlastníky, neb pravda je kniha, kterou nikdo z nás nedočetl až do konce. Proto ona „hypotéza Boha“, žití s očekáváním budoucího, život s tajemstvím.
Kateřina Stratílková