Rozhovor s Ing. arch. Mgr. Norbertem Schmidtem, vedoucím Centra teologie a umění při KTF UK v Praze.
Stejně jako život je také docela nebezpečný
Letos na jaře byla v bývalé jezuitské koleji v Kutné Hoře otevřena expozice GASKu – Galerie Středočeského kraje. Galerie se koncepčně orientuje na umění 20. a 21. století a netají se svými ambicemi následovat zahraniční vzory. Na říjen chystaná výstava nejprodávanějšího umělce dneška, Damiena Hirsta, svědčí o tom, že realizační tým z GASKu nechce zůstat pouze u velkých slov. O zamyšlení nad dílem bezesporu kontroverzního Hirsta jsem požádal Ing. arch. Mgr. Norberta Schmidta, vedoucího Centra teologie a umění při KTF UK v Praze.
Před rokem mohli Češi poprvé na vlastní oči spatřit díla kontroverzního Damiena Hirsta v pražské galerii Rudolfinum na výstavě nazvané Život, smrt a láska. Předpokládám, že jste si ji nenechal ujít. Jak na vás zapůsobila?
Především jsem si po shlédnutí výstavy říkal, že moc nevím, co je na Damienu Hirstovi vlastně tak „kontroverzního“. I ty dvě mrtvoly na operačním stole s názvem Adam a Eva, vystaveni neměly, abych to trochu odlehčil, teologickou chybu. Obě těla byla zahalená plátnem… a jemně dýchala. Jediná odhalená místa byla jejich pohlaví. To možná šokovalo měšťáka na konci 19. století, ale dneska? Názorná a jemně předvedená redukce člověka na jeho pohlavnost. To byla moje první asociace. Možná až příliš okatá kritika naší přesexualizované doby, navíc v podstatě značně konzervativní. To byla druhá myšlenka. Navíc možná i zrcadlo těm křesťanům, kteří biblický příběh Adama a Evy redukují jen na prvotní hřích… Na takovou výstavu bych se nebál vzít své malé děti, měli bychom si o čem povídat. Oproti tomu mám problém s nimi zajít do lecjaké trafiky, kde se nevyhnete množství poodhalených slečen i na zcela obyčejném magazínu, nemluvě o jiných bohatě obsazených regálech. Nebo zrovna včera jsem zíral v přeplněném pražském metru na ohromný screen se zprávou o tom, jak si jakýsi populární zpěvák, který zpívá i písně pro děti, užíval v Ostravě s šesti koupenými slečnami… Proč mám tohle číst na peróoacute;nu?! To jsou podstatně kontroverznější obrazy, kterými jsme chtě nechtě dennodenně obklopeni, a nikomu to moc nevadí nebo proti tomu minimálně nikdo nevystupuje tak jako proti některým „kontroverzním“ umělcům. Takže abych neodbíhal, ta výstava v Rudolfinu na mě působila klidně a jasně, v hlavě mi utkvělo několik silných obrazů, nad kterými se vyplatí přemýšlet.