Díkůvzdání církve a vlasti za 90 let života arcibiskupa Karla Otčenáška
1. května 2010, Hradec Králové
Kázání Mons. Dominika Duky OP, arcibiskupa pražského a primase českého
Carissimi,
homilie není nic jiného než služba Slovu, které se stalo člověkem, jak začínají první verše Janova evangelia. Evangelia učedníka, který nedokázal ukrýt, kdo je ani čím byl a kdo byl pro něj Ježíš Kristus. Slova epištoly prvního listu sv. Jana: „A také my máme položit život za své bratry“ jsou z Janova okružního listu, encykliky, církevním obcím v Malé Asii, v jejíž metropoli, Efesu, byl sv. Jan biskupem a tam je také pohřben. Uvědomíme si při těchto slovech, kde se vzalo oslovení „bratře“ v útvarech, které si vytyčily za úkol zápas za svou rodnou vlast, národ či společenství. „Bratře“, tak se oslovovali legionáři, tak se oslovují skauti, orlové i sokolové, tak se oslovují i muklové, do jejichž společenství patří otec arcibiskup Karel. Víra v Ježíše Krista není náplast na bolesti, ale síla k překonávání bolestí a útrap. Již Starý zákon, především deuterokanonické knihy, ukazují, že statečnost patří k základním lidským ctnostem, chcete-li, k hodnotám, na kterých stojí důstojný život. Téměř románové zpracování statečnosti makabejských bratří inspirovalo nejen umělce ale i skutečné hrdinství v dějinách naší kultury a civilizace.
Zmiňovaná Janova slova jsou však připomenutím Ježíšových slov z večeřadla: „Nikdo nemá větší lásku nad takovou: položit život za své přátele. Vy jste moji přátelé...“ (JBČ). Ježíšovo, či správněji jeruzalémské, večeřadlo v duchu helénských sympozií se stalo v Janově evangeliu univerzitou učedníků, Ježíšových přátel.
Statečnost má svůj motor, svou inspiraci v lásce, zkrátka v nesobecké lásce, která chce dobro druhého, jak ji definuje velký Aristoteles. Přátelství, Ježíšovo pojetí přátelství, je nejvyšší formou pravé duchovní lásky bez které nemůže však žádná láska existovat,ani láska mezi mužem a ženou. Neumíme si představit našeho oslavence, milého otce arcibiskupa Karla, bez jeho slov, správněji celoživotního úsilí, o svatodušní spřátelování. Statečnost, odvaha, láska, jsou podstatou daru Ducha sv. Otec arcibiskup se jí však neučil v katedrále ale ve večeřadle v komunistických žalářích. Tam, kde se slovo přítel proměňuje na výsostné oslovení mukl. V prostředí, kde každý projev nasazení pro, či za druhého, byl krutě trestán, se rodí arcibiskupovo svatodušní přátelství. Duchovní, nesobecké, opravdové - ježíšovské. Právě tam, v žalářních kobkách, rodí se přátelská důvěra, z které vyrůstá vědomí jistoty o spolehlivosti a pevnosti druhého. Proto si muklové padají do náručí skutečného přátelství. Podstatou přátelství však není prostor věznice či lágru, ale je to ono vítězství „bytí nad mít“; výrok mistra Eckharta moderní společnosti zprostředkované dílem Ericha Fromma. Je to ono poznání o hierarchii hodnot, které tvoří život člověka a jasného vědomí prostředků spojených se schopností podpory a dělení se; vyjádřeno slovy dneška, subsidiaritou a solidaritou.
Víra, naděje a láska jsou víc než lidské hodnoty, jsou darem. Bohem přidanou hodnotou, z které vyrostlo i spřátelování otce arcibiskupa Karla, které jsem poznali v době jeho vyhnanství v Trmicích či během osmi let jeho biskupské pastýřské služby při budování naší diecéze po listopadu 1989. A tak on patří k této katedrále, první katedrále sv. Ducha na světě a tato katedrála patří nejenom nám všem, ale především jemu.